Po kalíšku, po kalíšku…

A už se z toho nevykroutíme!

Z čeho?

No že v sobě probouzíme kapitána.

Jo takhle. Když já jsem neodolala. Ale tak, občas si dá snad každý, ne?

Tak jdeme na ten kalíšek?

Ten menstruační nebo si to rozmyslíš s tím kapitánem?

Nejdříve ten menstruační a pak si dáme kapitána, když jinak nedáš.

Tomu aspoň říkám motivace, slovo pořádné Peachesky.

Už nemel a piš.

No jo, no jo, pořááád.

Vybavuje se mi jen mlhavý okamžik, kdy s mámou plná očekávání po nějakém čase „po“ rozbalujeme krabičku tamponů s aplikátorem a čteme příbalový leták. Minimálně na tomto příkladu je zajímavé sledovat generační rozdíl. S mámou nás od sebe dělí 26 let. Tu divnou věc jsme ale obě ten den viděly prvně. V jejím případě se asi nedá čemu divit. V době, kdy stejnou otázku řešila ona jako mladá slečna, byli rádi za toaletní papír. I když i mně tahle dlouhá tyčinka asociuje spíše nějakou věc z kosmu, pořád mi představa jejího používání připadá reálnější než ty otřesné vatové vložky, které používala máma.

Teď už ale přeci jen mnohé informace vím, a tak mi spousta odpovědí na mé otázky zůstane pravděpodobně nezodpovězena. V myšlenkách mi třeba teď lítá, zda se tenkrát řešila otázka možného protržení panenské blány vlivem zavedení právě tamponu a další podobně zásadní. To ale nechme třeba zase na jiný článek.

Jelikož jsem v době svého dospívání až do plnoletosti závodně tancovala, byl pro mě tampon běžně dostupný v drogeriích volbou pohodlnosti. Nevím, zda tenkrát jedinou možnou volbou, vždyť jsme měli pevné linky a přes tu jsme se i krkolomně připojovali k internetu. Pokud si něco vybavuji naopak velmi dobře, tak to, že se o těchto věcech moc nemluvilo. O možných zdravotních rizicích z používání tamponů už vůbec. Z příbalového letáku mi utkvěla jen informace o možném syndromu toxického šoku. Podle formulace textu však byla pravděpodobnost výskytu velmi malá.

A tak si prvně čtu o čemsi podivném. Opět mi ta věc totiž připadá jako z kosmu, jen mi je 27 let a neřeším to s mámou. Používání mi přijde z mnoha pohledů velmi sympatické. Ano, řeč je o menstruačním kalíšku. Při pročítání reakcí žen na tuhle věcičku převážně z lékařského silikonu, mi připadá, že se ženy dělí na dva tábory.

První tábor v mých očích osídlily spokojené uživatelky kalíšků všemožných značek, velikostí a barev. Dokonce tak spokojených, že, cituji: „Nechápou, jak mohly bez kalíšku doposud vůbec existovat“. Ten druhý tábor je přesně na druhé straně extrému. Doslova hejtují tu věc „z kosmu“. Při čtení těchto komentářů plných nesmyslných argumentů je ale zcela zřejmá jediná věc. Nikdy kalíšek nevyzkoušely. A tak jako bych při tomto počteníčku viděla tenkrát mou vystrašenou mámu, když prvně viděla tampon. Naštěstí naše generace má dostupný jak toaletní papír, tak informace. Jen je třeba hledat ty správné.

Úhel pohledu, který budu dále rozpitvávat, se v diskusích, viz dva zmíněné tábory, moc neřeší. Nespadá totiž ani do jednoho z extrémů. Ono, ať už je výsledek černý nebo bílý, vždy je dobré nezapomínat na cestu, která k němu vedla. Popíši vám nyní tu mou.

Jsem přesvědčená, že ho vyzkouším.

Jak by řekl pan Božský: „Nejhorší smrt je z vyděšení“. Když se ale znovu a znovu začítám do všech těch variant, vyděšená si opravdu připadám.

• Jakou délku, objem a obvod?
• Jakou pevnost?
• S dírkami nebo bez?
• A s jakým zakončením?
• Od jakého výrobce?
• Co všechno k němu budu potřebovat?

Při všech těch otázkách, na které v tom velkém výběru neznám odpověď, mi přijde jindy zásadní věc jako barva (co si budeme) logicky nepodstatná. Těžko říct, zda se v tomto případě jedná opět o již zmíněnou pohodlnost. Každopádně nákup toho mého kalíšku odkládám a odkládám. S každým cyklem mě přitom ta nedořešená otázka straší. Začítám se znovu a znovu a výsledek stejný. K objednávce jsem se opět nedostala.

Jak už to tak bývá, když nejde Mohamed k hoře, jde hora k Mohamedovi.

Nedořešená otázka evidentně ovlivňuje mé podvědomí a poslední menstruaci s tamponem si tak budu pamatovat asi hodně dlouho. Naštěstí jsem doma, zrovna jsem se vrátila ze služební cesty. Zavádím tampon jako vždy, opouštím toaletu a zanedlouho poté na mě jdou mdloby. Ozývá se žaludek, jednoduše je mi z ničeho nic zle. Vracím se tedy na toaletu a spolu s vyjmutím tamponu přichází i neskutečná úleva. V tom okamžiku mi něco říká, že to byl poslední tampon, který jsem použila.

Zodpovídám si pro výběr kalíšku základní otázky.

Sice kolik mi je let, zda jsem již rodila, jaká je vzdálenost děložního čípku a síla menstruace. V odpovědích na doplňkové otázky jako potřebný objem, důležitost rysek či dírek nebo aktuální pevnost pánevního dna, už poměrně tápu. Nakonec mi, ani nevím jak, vylučovací metodou zůstávají dva favorité. Jeden z Česka a druhý z Finska. I když obecně fandím Czech made, důvěřuji tentokrát spíše síle svého pánevního dna a volím kalíšek malinko měkčí. No dobře, tu purpurovou barvu kalíšku berme jako malé bezvýznamné plus.

Den první se blíží a já jsem neskutečně zvědavá.

Mezitím si dle nastudovaných instrukcí kalíšek vyvářím a nadšeně o této vymoženosti vyprávím i panu Božskému. Pamatuji si ještě několik let zpátky, jak mu vadily i tampony zavřené ve skříňce na toaletě. Muži holt zrají jak víno, že ano? Tak jo, den D je tady. Jde se na to. Zavedení proběhlo na několikátý pokus, ale je tam. Pro všechny případy se jistím látkovou vložkou. Sezení v kanceláři není nijak nekomfortní, ale když si stoupnu, následuje nic moc pocit, a tak to jdu raději zkontrolovat na toaletu.

Jak se to mohlo stát? To, že mám i při zakašlání či smrkání pocit, že se kalíšek hýbe, asi taky není úplně ok. Dám mu ale ještě šanci. A tak jsou další dny slabšího krvácení bez nehody i bez pojistky. Při dalším cyklu si dokonce všímám, že nemám tak nafouklé břicho a ani první den se nedostavují menstruační bolesti. Jen teda ten první den zase nějak nešikovně protéká. Žádná hrůza, ale není to úplně ono. Všechno ale rozhodně lepší, než ten poslední zážitek s tamponem, ujišťuji se. Dám tomu ještě čas.

A tak tomu dávám čas. Nebo že by se zase dostavila ona pohodlnost? No jasně, je tu, potvora. Vyvařuji kalíšek „po“, v hlavě spoustu myšlenek, a tak ho pokládám na odkapávací část dřezu. Zamyšlená odcházím do koupelny, a když se mi rozsvítí, je už samozřejmě pozdě. Kočičáci jsou rychlí a vzali si tu pro ně neznámou věc do parády. Asi nová hračka. Ani to mi ale nestačilo. Ujistila jsem se, že nikde nic neteče a zůstaly jen otisky zubů, vyvářím znovu, používám znovu a utápím se ve své vlastní pohodlnosti. Změna totiž nepřichází ani se začátkem dalšího cyklu.

A dost. Tak to holt nevyšlo. Smolím krátký email majitelkám e-shopu, kde jsem svůj první kalíšek objednala, a spolu s technickými údaji a vtipnou historkou s kočičáky žádám o radu těch nejpovolanějších. Dozvídám se, že i milimetr může udělat velký rozdíl a na doporučení obratem objednávám kalíšek jiný. Tentokrát fotku snad nového parťáka sdílím s holkami v naší babské skupině a ty se mi smějí, že mi ladí do bytu. No jo, je vymazlený, dokonce má i na povrchu kytičky. A světe div se, splňuje i mé původní požadavky.

Den první se blíží a já jsem neskutečně zvědavá. Neopakuji se já, ale cykly.

A tentokrát je vše již od prvního dne na jedničku. Splynul se mnou na první pokus. Jak poetické. Jsem hepy jak dva grepy a hlavně bez nehody. Dopřávám si svůj obvyklý čas sama pro sebe a jsem opravdu nadšená. Jak jinak. Cesta byla sice krkolomná, ale jednoznačně za to stála.

Setkávám se totiž se zcela stejnými otázkami těch, které by, cituji: „Strašně chtěly kalíšek vyzkoušet, ale…“.

Ale č. 1

„A to si ten kalíšek jako budu vyvařovat v hrnci, kde si má drahá polovička vaří párky?“

Tady se nabízí otázka, zda jde opravdu o ten hrnec na párky. Pokud ano, vezmi hrnec starý nebo vyvařuj ve speciální plastové nádobce v mikrovlnce. Počítej ale s tím, že jakmile si budeš sama sebou jistá, ze samotného nadšení si ani nevšimneš, že jsi kalíšek hodila vařit do jiného hrnce než obvykle. A když partner uvidí tvůj spokojený výraz, obejde se to jistě i bez jízlivých řečí a příště ti milerád sám od sebe půjčí i ten hrnec svůj.

Ale č. 2:

„To si tam jako budu muset sáhnout, abych si změřila, jak daleko mám děložní čípek?“

Muset. Nemusíš nic, ale pokud chceš zvolit správnou velikost kalíšku, bylo by to vhodné. Pokud ti je každopádně sebeobjevování jakkoliv nepříjemné, zkus si dopřát chvíli sama se sebou a třeba přijdeš na to, odkud tento blok pramení.

Ale č. 3:

„Není to levná záležitost. Co když mi nebude sedět, to vyhodím X stovek do luftu?“

Ano. Přesně tak to je. Jen bych to nebrala jako házení do luftu, ale investici. V ten moment totiž budeš vědět o svém těle mnohem víc. A co si budeme, vyloženě do luftu jsme těch několik stovek vyhodily za opravdu nepotřebné nesmysly už nesčetněkrát. Rozhodnutí je každopádně na tobě.

Ale č. 4:

„Jak budu krev vylívat v práci nebo na veřejných záchodcích?“

Jasně, ne vždy to vyjde, abys mohla doma odpočívat. Ale i tak se o to alespoň první den cyklu snaž. Vynecháním večerní lekce jógy či aerobiku ti opravdu nic neuteče, tím si buď jistá. Pokud si dáte vzájemný čas, může se stát i to, že kalíšek bude třeba vylít po 12 hodinách, což v běžném provozu celkem eliminuje záchodky mimo domov. I tak se ničeho bát nemusíš. Mimo domov vše vyřeší petka s vodou a gumový skládací obal na kalíšek, který na toaletu spolu s těmi stejně důležitými věcmi v kabelce může putovat s tebou. Nebudeme sem už tahat tu naši několikrát omílanou pohodlnost, že ne?

Ale č. 5:

„Co když mi při vyndávání kalíšek vyklouzne a celá se zašpiním od krve?“

Pamatuješ na první zavádění tamponu? Ty pocity nejistoty, zda je zaveden správně. Jak dlouho už ho tam mám? Probůh, jen aby mi náhodou neprotekl. Tím chci jen říci, že vše vyžaduje jenom cvik a jakmile proběhne jeden, druhý, třetí cyklus bez nehody, budeš vědět, že se na něj můžeš spolehnout. Není holt nic jednoduššího, než to vyzkoušet. Pokud jsou obavy moc velké, tak trénuj v nerušeném klidu domova a klidně i nanečisto. Hlavně na sebe nespěchej, vše má svůj čas.

Ať se ti argumenty na ale… líbí nebo ne, zkusme se společně zamyslet nad tím, zda nemají společného jmenovatele. Neříkám, že hned musíme svou menstruaci milovat. Ze své vlastní zkušenosti ale mohu říci, že jakmile jsem ji přijala a ano, chtělo to jako ostatně všechno svůj čas, v kombinaci s kalíškem krvácím podstatně méně, o menstruaci téměř nevím a dostavuje se mi pravidelně, a to před víkendem, abych si mohla dopřát potřebný odpočinek a čas sama pro sebe alespoň ten jeden den v měsíci. Zdá se ti to jako nonsense?

Nonsense? A co teprve, až nakousneme menstruaci volnou?

Nebo se zmíníme, že některé ženy menstruační krev z kalíšku pijí nebo s ní hnojí zahrádku?

No jo. Holt se díváme pod sukni z různých úhlů pohledu. Nedá se svítit.

Jasně, teď je nejpodstatnější, jak se po těch řádcích Peachesky cítí. Přeci jen ses kapánek více rozepsala.

Nešlo to zkrátit. A těším se na sdílení jejich pohledu na věc.

Komentáře, emaily. Mám se opakovat?

Myslím, že nemusíš. Jsou to holky šikovné.